Čí je to dítě?

sobota 9. červenec 2011 12:21

kv

Král Šalamoun kdysi řekl: dítě spravedlivě rozdělíme a každý dostane půlku. Hned na to se  matka s hrůzou ozvala, že dítě nechce! Šalamounovo rozhodnutí každý zná. Ale pokud patříte mezi ty nešťastné, rozhádané rodiče, kteří mezi sebou bojují o dítě, jistě víte, jak je nesmírně těžké dospět k rozhodnutí, které učinila matka z příběhu. Samozřejmě v dnešní době nikdo nechce dítě rozetnout vejpůl, ale po různých podivuhodných rozhodnutích soudů a OSPODů, vše v zájmu dítěte, je výsledek pro něj dlouhodobě často mnohem horší. Král Šalamoun byl moudrý. V našich krajích to však vypadá, že si s tím ve skutečnosti nikdo neví moc rady.

A pak může přijít na řadu i legální vydírání, úředník vezme dítě jako rukojmí a umístí ho do nějakého ústavu (bude ale mluvit o neutrální půdě a nutnosti odpočinku dítěte od rodičů), dokud rodiče nedonutí k nějaké dohodě, to jste vážně nevěděli? Buďte rádi. Co na to dítě? Už navždy si s sebou životem ponese pocit bezmoci a křivdy, pocit, že je trestáno, ten pocit, že se rozhoduje o něm, bez něj, že je pouze kufříkem, kterým můžeme šoupnout sem a za chvíli zase jinam…

 

…bojujete o dítě? Vzdejte to…

A jestli máte proti sobě zarputilého, mstivého a psychopatického bývalého partnera, tak to vzdejte dvojnásob! Tady není vítězů ani poražených, budete ubližovat sobě i svému dítěti. Je to smutné, je to strašné, máte vztek, pláčete, cítíte beznaděj, bezmoc, platíte právníky, stále se musíte obhajovat, stále dokazovat, vysvětlovat… poznáte mnoho psychologů, psychiatrů, soudců, soudních znalců a mnohdy i prapodivně narušených sociálních pracovnic… a dítě? Ano, všem zúčastněným za každou třetí větou z úst zní, že jednají v zájmu dítěte! Neveřte NIKOMU!!!!

Někomu jde o peníze, někomu o pomstu, někdo si rád smlsne na vašem soukromí, někdo má osobní důvody – prostě mu nejste sympatický a většině je to ve skutečnosti úplně jedno.

 

…vzdát se?

Stále přemýšlíte: dělám dobře? Jak se můžu svému dítěti podívat do očí? Nevyčte mi to jednou? Mám o něj strach. Dokážu takhle žít? Zvládnu to? Jasně, jsme dospělí, musíme být dospělí, zodpovědní, racionálně myslící, jsme rodiče. Někdy i hodně osamělí rodiče se spoustou šrámů na duši. Myslí taky někdo na rodiče? Raději se na to neptejte. Máme totiž spoustu nadací a neziskových organizací, kde vám budou nabízet nejrůznější rodinné terapie, budou se tvářit hodně chápavě a soucitně, možná i přísně, pokud se tam ocitnete na příkaz  sociální pracovnice. Vy se vzpouzíte úřední moci a nechcete spolupracovat? UTÍKEJTE!!!

 

…zbyla vám ještě nějaká důstojnost?

Je večer, jste sám, dítě u druhého rodiče a vy se pořád ještě ptáte a trápíte. Nikdy to neskončí, NIKDY! Dítě vyroste, zjistíte, že vlastně ani předtím a ani teď vám nepatřilo a nepatří. Všechno byla jen iluze, vaše upřímné, rozbouřené city vás ovládaly. Rozpláče vás každá jeho fotka, kde bylo malé. Chtěl jste pro něj udělat všechno, jste ochotný mu věnovat každou chvilku, zaplatit mu to nejlepší vzdělání, sdílet s ním každý jeho úspěch. Vzdejte to a modlete se aby přežilo, nikdy ho nepřestávejte milovat, čekejte až vyroste. Není něco špatně v naších tradicích a kultuře?

 

…možná tam někde daleko…

Jako děti jsme věřili, že existuje někde daleko ve vesmíru jiný svět, nejsou tam války, nikdo neubližuje zvířatům, bytosti se nehádají...

Ale žijeme tady, už jsme dospělí a samy rodiče. Víte co můžete udělat nejlepšího pro své dítě? Nikdy nedovolte, aby o vašem životě mohl rozhodovat někdo jiný! To je nejcennější poselství, které mu můžete dát. Nikdy nedovolte, aby vás vidělo bezmocného a zoufalého, jste pro něj jediná jistota, že stojí za to žít a jít dál. Kdo zažil exekuci dítěte, ví o čem mluvím, kdo ne, buďte štasten.

 

A jedno motto na závěr: naši předkové věřili, že lidé z budoucnosti budou lepší, to mysleli nás…

Katy Valleris

KarolínaSvatá pravda09:3028.7.2011 9:30:59
KarolínaSvatá pravda09:3028.7.2011 9:30:16
KarolínaSvatá pravda09:2028.7.2011 9:20:46
fZJqRVrDgiFYNoQeE12:4124.7.2011 12:41:17
fslimJe to těžké22:0710.7.2011 22:07:51
Lída V.Bože, Jirko B.,20:0810.7.2011 20:08:57
josef hejnaVelmi silný text.19:4610.7.2011 19:46:58
NaďaLidi nejsou19:0210.7.2011 19:02:08
NaďaOmlouvám se,10:0910.7.2011 10:09:30
NaďaČlánek je to opravdu10:0810.7.2011 10:08:02
vallerisMilá Moniko02:1310.7.2011 2:13:01
monika.mochova@seznam.czPaní Valleris22:559.7.2011 22:55:56
fslimNičí. Svoje!19:269.7.2011 19:26:14
NaďaNemohu na to nic18:419.7.2011 18:41:04

Počet příspěvků: 16, poslední 28.7.2011 9:30:59 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.

Katy Valleris

Katy Valleris

Abych tedy alespoň zčásti napravil hříchy Štěstěny, jež skrblila pomocí právě tam, kde se nedostává sil, a abych poskytl pomoc a útěchu těm, jež milují (neboť těm druhým stačí, když mají jehlu, vřeteno a kolovrat), mám v úmyslu vyprávět sto povídek či pohádek či podobenství či jak je nazveme... Giovanni Boccaccio, Dekameron

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.